rajce.net - místo pro vaše fotografie

nejodvážnější muzikanti po 45 minutách výuky hry na flétnu - gratulujeme!!!

Mája s Léňou založily hudební skupinu, to musíte nejen vidět (proto je tam i video)

Krásná akce na Hausalpinu, spousta kamarádů, hodně sluníčka, běžkování, výlety na sněžnicích a skialpech, závody mašinek a vagónků, slalom na snowjacku, noční pochod k vánočnímu stromu, diskoška, zpívánky s kytarami... Fotky Ďouba (čísla), Peťus (ha2vpetuskasal+číslo), Jarda (T+číslo), Míra (P+číslo), Jíťa (J+číslo)

Vracíme se na místo činu. Zopakovali jsme si průšvihový výlet, ze kterého jsme se v srpnu vrátili až nad ránem. Tentokrát jsme stihli i spoustu legrace cestou a večeři na Hausalpinu. Odpočinkový den byl ve znamení tlačení kočárku na Lavinenstein a odtud nádherný letecký pohled ke Grundlsee. Babí léto jak má být.

Prošli jsme si krásně liduprázdné pohoříčko Polana. Čerstvé medvědí stopy jsem nacházel kolem našich tábořišť, raději jsem o nich holkám neříkal, ale pak je našly samy. Zase jsme jeden den putovali až do tmy. Líbila se nám lezecká oblast Kalamárka a na Melichovu skálu si příště přibalíme lano. Studánka pod Dudášem dává tak dobrou vodu, že na čaj toho večera vzpomínáme dodnes. Bylo nám tam dobře.

Náš hotýlek Hausalpin vyžaduje drobné dodělky. V říjnu jsme se sešli vykopat přípojku rezervní vody, zprovoznit chlaďáky a doplnit palandy o zábradlíčka. Snílkové se dostavili v hojném počtu a se vším si hravě poradili. Zima může začít. A taky začala - hned druhý den po odjezdu.

Kostel sv. Jiří v Býšti, 29. 8. 2009, zahráli žáci ZŠ E. Nápravníka a zazpíval místní chrámový sbor, se životem a dílem býšťského rodáka seznámil historik Miroslav Hanuš a o velkolepé zakončení se postarali interpreti vážné hudby Jiří Bachtík (trubka), Martin Havelík (violoncello) a Jiří Čipera (varhany).

Poslední den na Alpinhausu jsme se odvážili podniknout výpravu na velký kopec.

Po průšvihovém výletě kolem Trawengu, který skončil noční "bojovkou", jsme tušili, že musíme holky chvíli šetřit. Tak jsme naplánovali jen výpravu k jezerům. Počasí přálo a nebyli jsme ten den zdaleka jediní, kdo si vychutnali koupání v průzračné vodě.

Byl to takový krásný malý výlet, který zkomplikoval sestup po fixních lanech, který jsme raději odjistili ještě naším lanem a pak drobná zkratka v závěru, vinou které jsme zpět na plošinu Tauplitzalm dorazili až po půlnoci. Poslední asi 4 hodiny byly kombinací horolezeckého výstupu a propadávání kosodřevinou. Myslím, že jsme všichni předvedli životní výkon a já si potvrdil, že čelovky jsou nezbytnou součástí "bezpečnostního obsahu batohu" (BOB) a budu je i nadále brát i na "malé" výlety. Bez nich bychom téměř jistě bivakovali. Ale určitě už nikdy nesmíme zapomenout mobil - my jsme byli relativně v pohodě, ale na chatě bylo pozdvižení. Škoda jen, že jsem nenašel sílu v nočních hodinách fotit.

odpočinkový výlet od Alpinhausu na sjezdovací kopec, nahoru po turistické pěšince, dolů po sjezdovce. Už se těšíme, jak to tady v zimě pofrčí.

Náš první výlet v oblasti Tauplitzalm. Start chata Alpinhaus, přes Grossee, Tauplitzsee, Traweng, zpět přes Marchensee (Pohádkové jezero), tady koupačka a domů do Alpinhausu. Vrcholek Trawngu se zdál holkám jako moc odvážný cíl, ale zvládly ho hravě.

Chtěli jsme vyzkoušet mořský kajak Sevylor, kolik toho uveze. Uvezl všech nás 5 a ještě hromadu věcí. Byla to paráda. Staňkovský rybník také nezklamal: krásné koupání a večer veliké ticho v zátoce daleko od kempů.

Rumunský Retezat v dalekém roce 1977, naše první rumunské hory, nádherné objevování, obrovské dobrodružství. Pro mě to byl zásadní okamžik v životě. Neměli jsme zrovna skvělé vybavení, těžký stan, místo karimatky bublinkový igelit, slaboučký dekový spacák, tepláky a šusťáky, žádný vařič ani mapu. Přálo nám počasí, potkali jsme jen jednoho učitele z Anglie (hledal medvědy) a rumunskou dvojici - dali jsme jim žvejkačky a oni nám mapu. Kdyby se dal vrátit čas, hned bych si tu akci zopakoval. Byl jsem od té doby na Retezatu mockrát, ale poprvé je poprvé...

Výstup na Grossvenediger 3666 m, povedl se na druhý pokus. Poprvé nás vyhnalo krajně špatné počasí, přenocovali jsme proto ještě jednou na Defregger hutte 2962 m a zkusili to znovu. Vítr nás sice málem odfouknul, ale na vrcholu jsme si užili i sluníčka. Mačky jsme měli, ale nepoužili, sníh nebyl ztvrdlý. Lano se hodilo jako psychická podpora na závěrečném ostrém hřebínku.

Přechod horské plošiny Hardangervidda s dětmi (Ďoubindami). Nesli jsme docela těžké batohy (táta a máma), Anička (10) nesla v batohu spacáky, Mája (4) neměla žádný batoh a nejmenší Lenička (2) se někdy v batohu nosila. Byla to docela drsná, ale nádherná akce. Když jsme byli nejdál od civilizace, zlomila si Mája při přeskakování potoka klíční kost. Zvládli jsme to a Mája byla moc statečná.

Parádní koupání na Opaťáku, lodičkami Sevylor na ostrůvek, Mája překonává rekordy v počtu temp a spolu s Lenkou obeplouvají ostrůvek na loďce

start: Stanovice u Kuksu, cíl: Betlém u Kuksu (M. Braun), výlet s Ďoubindama